Nacházíte se: Okna a dveřeOkna historických budov - odvrátíme poslední zvonění?

Okna historických budov - odvrátíme poslední zvonění?

Okna a dveře / Publikováno 2021-04-28

V letošním roce zahájil Dřevařský ústav poradenskou a konzultační činnost pro všechny, kdo se potýkají s problémy s okny při rekonstrukcích a opravách historických budov. Tuto činnost nabízí v rámci Platformy Historická okna v současnosti, ve spolupráci s Českou komorou lehkých obvodových plášťů a Národním památkovým ústavem.

Tento článek předkládá k zamyšlení některé náměty a úvahy o širších souvztažnostech této problematiky. Vychází z poznatků, které Platforma v posledních obdobích získala, a dává si za cíl podpořit širokou diskusi k tomuto tématu.

Zdůrazňujeme, že předmětem článku jsou především dřevěná okna vyrobená zpravidla v období 1850-1950 osazená v budovách, které jsou v nižším stupni památkové ochrany a slouží různým běžným účelům jako jsou bydlení, vzdělávání, administrativa a podobně.

Okno - oko do duše domu
„Oko – do duše okno“, říká staré úsloví. Zdá se, může platit i jeho parafráze.
Okno je důležitým výrazovým prostředkem ve stavbách, a kromě svých technických vlastností ovlivňuje celkové vyznění budov, celých ulic a měst. Je odrazem doby a jeho tvarosloví, konstrukce a provedení vyjadřuje v té době dosažený stupeň poznání a vyspělosti.
Naše současná epocha by se dala charakterizovat z pohledu vývoje oken jako velmi dramatická. Vždyť za posledních sto let došlo k výrazné proměně oken nejen z hlediska jejich vzhledu, ale také materiálů, ovládání, funkčnosti. Byly překonány dosavadní limity jejich velikosti a izolačních schopností. Celé chápaní stavebnictví se změnilo, a s tím se také radikálně změnila okna našich staveb.
Důležité ale, je chápat okno právě v souvislosti s celkovým pojetím stavby, jako celistvého a funkčního celku. Nikoho by snad dnes nenapadlo instalovat do nové a progresivní budovy okna sto let staré konstrukce. Asi bychom dnes těžko do nové, technikou nabité budovy, umístili kamna na uhlí do každé místnosti. 
Bohužel, opačně podobně nelogické věci často vidíme. Snažíme se změnit jen vybrané části budov podle našich současných představ a požadavků. V každé době se budovy přestavovaly, měnily, vybavovaly novými vymoženostmi. Vždyť průvodci na hradech a zámcích vždy hovoří například o renesanční přestavbě původně gotického sídla. Jenže naše doba k této věci přistupuje jinak, a především v masovém měřítku. 
To je důvodem, proč z našeho stavebního dědictví každým rokem mizí statisíce oken. Oken, která se díky své kvalitní a promyšlené konstrukci a provedení dožila i přes dlouhodobě zanedbávanou údržbu války a socialistického budovatelského nadšení až dnešních dnů. Dnes však jejich život nejčastěji končí pod praporem víry v energetické úspory. 

Oběť naší doby
Nejčastější obětí této gigantické vlny jsou okna přibližně sto let stará, ve veřejných nebo administrativních budovách a školách. Velmi často jsou vyměňována okna v památkových zónách, v ucelených souborech staveb jedné epochy (například uliční zástavba některých městských čtvrtí větších měst). Tím přicházíme o mnoho – o vyznění a dobové svědectví, o původní ráz našich nádherných a z celosvětového hlediska ojedinělých měst a obcí. 
Co získáváme? Relativně málo. Současná speciálně pro tento účel vyráběná okna, která jsou do těchto budov instalována, splňují obvykle požadavky na původnost členění, zachování profilu a imitaci původního kování. Ovšem přínos tohoto řešení je téměř vždy diskutabilní. 
Za dobrou zprávu lze považovat fakt, že okna výrazně starší umíme chránit a zachovat. Ukazuje se však, že systém, kterým se přistupuje k barokním oknům, není aplikovatelný na budovy, které jsou celoročně využívány k nejrůznějším účelům. Jako není z praktických a technologických příčin možné restaurovat okna se zachováním maxima původního materiálu, tak je stejně nešťastné je nahrazovat novotvary, kompromisními řešeními konstrukcí, anebo jinými materiály. 

Stará okna jsou lepší, než se domníváme
Hlavním důvodem pro vytváření novotvarů oken pro historické budovy, a troufám si říci, tím naprosto převažujícím je úspora energií. Ta je výrazně podpořena parametry pro získání dotací. Obecně panuje přesvědčení, že když přidáme do dvojitých oken dvojsklo, dosáhneme mimořádných tepelných úspor. Toto přesvědčení vychází z pravdivých a ověřených odborných informací, které v obecné rovině nezpochybňujeme. K obecnému přesvědčení přispívají také zkušeností tisíců obyvatel domů, žáků škol, pracovníků úřadů. Ano, po výměně oken se zlepšila tepelná pohoda, snížil hluk, zlepšil se komfort ovládání. 
Jenže málokdo si všimnul, že neporovnáváme stav nového okna se starým oknem, ale stav nového okna s poškozeným oknem. Hlavní změnou totiž nebylo jen přidání dvojskla, ale změnila se především infiltrace – prostup vzduchu oknem. Je asi zřejmé, že okno, které se dochovalo po mnoho desítek let, je poškozeno mechanicky, hnilobou, nedovírá se, má zkorodované kovové části – je prostě zničené. 
Jaké vlastnosti má však nově a správně vyrobená přesná replika původních oken? Kupodivu k odpovědi na tuto otázku máme málo zkušeností, a především málo změřených a ověřitelných údajů. A vlastně je nemáme ani kde získat, protože cesta nahrazení původního okna jeho přesnou replikou není prošlapána. 
Přesto jsme se v našem ústavu začali touto otázkou zabývat a získáváme postupně překvapující poznatky o tom, že stará okna (míněna konstrukce, systém odvodnění, osazení do stavby…) jsou mnohem lepší, než jsme sami předpokládali.

Babička po plastické operaci
Dovolte možná polemický osobní pohled. Naše doba nepřistupuje k problémům s využitím znalostí a generacemi ověřených faktů, ale jaksi masově, hromadně a stádovitě. Pod praporem rádoby ekologických revolucionářů hlásáme úspory energií, snížení znečištění, či záchrany planety. Přitom současně zvyšujeme energetickou náročnost výroby „úsporných“ výrobků a zdrojů alternativní energie, zvyšujeme znečištění giganticky vzrůstající dopravou materiálů a zboží kolem celé planety, či drancujeme poslední zbytky surovin, lesů a pralesů, podzemních vod. Nejdůležitější je okamžitý zisk a úspora za každou cenu, pokud možno s dotací. V tomto smyslu pozorujeme obdobné trendy také u rekonstrukcí budov. Takže naše domy, ulice a města, vypadají často jako stařenka po plastické operaci. 

Záchrana hodnot je v poznání
Nepřinášíme žádný jednoduchý závěr, poučku či marketingový slogan – na to je problematika rekonstrukcí budov příliš pestrá a zajímavá. Nenavrhujeme žádnou jednoduchou cestu pro masy, nechceme vytvořit nový předpis, zákaz, dotaci. 
Hledáme cestu k poznání vlastností historických oken a jejich porovnání se soudobými konstrukcemi. Chceme se od našich předků poučit, převzít chytré nápady a ta řešení, která umožnila zachování dřevěných oken po tak dlouhou dobu, navzdory zubu času.
Proto hledáme způsoby, jak objektivně a na odborné bázi stará okna studovat, získat co nejvíce naměřených hodnot, definovaných parametrů a ověřených zkušeností. Důležité je pokusit se změnit náš pohled na okno. Dnes je pro nás okno výrobkem, který musí mít sám o sobě co nejlepší parametry. U historických budov se ale ukazuje jako nezbytné vnímat okno jako nedílnou součást celé budovy, jejího účelu, parametrů, funkčnosti a vyznění. 
A co je na tom všem nejnáročnější? Přijmout i poznatky, které jsou v přímém rozporu s naším chápáním některých principů a všeobecně sdílených předpokladů. Uveďme příklady kontroverzních poznatků, které je však potřeba důkladně ověřit – jsme na začátku této cesty. Patrně bude pro mnohé odborníky obtížné připustit myšlenku, že lze dosáhnout poměrně dobrých parametrů při osazení oken do stěny bez dokonalého utěsnění. Fyzika není s tímto tvrzením v rozporu. Stejně tak bude potřeba zabývat se technologií osazení oken do starých budov – bez nutnosti vybourat ostění, bez použití pěny… Co když se ukáže, že úspora energií pouhým přidáním dvojskel není vůbec tak podstatná, jak si dnes představujeme?
Problém není v okně samotném, ale rozpor vzniká jinde: v našich představách, ve vnímání obecných předpokladů – žijeme v době, která vše utěsňuje, zatepluje, raduje se z každého ušetřeného kilowatu a zavírá oči před tím, kolik kilowatů jsme na tuto úsporu spotřebovali. Co když naši předkové za celá staletí došli k jiným představám a hodnotám?  

Kompromis je slepá ulička
Zatím se ovšem ukazuje – poznatků z reklamací, sporů a řešených problémů máme dostatek – že nejhorší cestou je cesta kompromisu. Pro úporu tepla přidáme dvojsklo, ale ze důvodu vzhledu zachováme původní profily. Kování nahradíme vzhledově velice podobným, původní okno vybouráme a nové osadíme moderním způsobem. A protože jde o historickou budovu, není potřeba okna ani zkoušet ve zkušebně. Tento postup na základě kompromisů nefunguje dobře, ovšem drtivá většina všech vyměněných oken prošla touto cestou. Nalézáme tedy více či méně povedené pokusy o „variaci na renesanční téma“. Lapidárně řečeno, bohužel, vlk se nenažral a koza celá také nezůstala. Chyby těchto pokusů pak vedou k posilování přesvědčení, že stará dřevěná okna dnes již nevyhovují. 
Přitom my jsme se dopustili jiné chyby – zanedbáváme nám známé jevy, fyzikální principy, technologická pravidla. Děláme stále vědomě či nevědomě spoustu hrubých chyb, a ty se prostě musí projevit na funkčnosti a životnosti okna. Jestliže nevyužijeme ani ty nejzákladnější pravidla konstrukce oken (vztah mezi kováním, profilem a hmotností křídla například), nemůžeme být překvapení nefunkčností výsledného výrobku.
A také proto jedna z otázek, které snad budou muset být brzy zodpovězeny, zní: patří dvojsklo do replik historických oken? 
Negativní zkušenosti nás přesvědčují, že spíše ne. Ověřených pozitivních zkušeností máme k dispozici výrazně méně. Jsou známy způsoby obdobných modernizací oken ze zahraničí, ovšem poznatky nejsou okamžitě přenosné.
Zatím se tedy jeví jako klíčové rozhodnutí, zda akceptovat výměnu za co nejdokonalejší repliku, nebo jít cestou modernizace oken, ovšem za cenu ztráty některých podstatných vlastností, zejména profilace, kování a těsnění. Už teď však začíná být patrné, že všeobecně uplatnitelný dobrý kompromis za současného stupně poznání neexistuje.

Platforma Historická okna v současnosti
Je zřejmé, že celá problematika je široce rozvětvená, zasahuje do mnoha oblastí památkové péče, technologií zpracování dřeva, projektování, stavebnictví, zkušebnictví či legislativy. Proto Dřevařský ústav ve spolupráci s Českou komorou lehkých obvodových plášťů, Národním památkovým ústavem a mnoha dalšími partnery založil neformální sdružení Platforma Historická okna v současnosti, a vyvíjí osvětové, vzdělávací a výzkumné aktivity s tímto tématem. 
Hlavním výsledkem dosaženým v letošním roce bylo zřízení poradenské činnosti Dřevařského ústavu a její zahájení v koordinaci s Národním památkovým ústavem. Tato služba je veřejná, a kdokoli se může obrátit s požadavkem na konzultaci či měření, v případě řešení otázek souvisejících z historickými okny a jejich replikami, náhradami a modernizací. 
Byly realizovány dílčí výzkumné úlohy pro postupné ověření některých hypotéz. Snahou Platformy je vytvořit kruh odborníků pro verifikaci získaných poznatků. Jsou zpracovány a předkládány náměty pro výzkumné projekty v této oblasti. Bližší informace získají zájemci přímo u autora článku. 
Posláním Platformy je nashromáždit co nejvíce odborných informací, tyto informace analyzovat a předložit k diskusi široké odborné veřejnosti. Je to dlouhá cesta a víme, že vůbec ne snadná. Již první výsledky ukazují, že se rozhodně vyplatí touto cestou jít. Okna našich předků totiž ukrývají mnohem víc překvapení a poznání, než jsme si dosud mysleli. A tak se zdá, že využitím některých ze zapomenutých informací, můžeme prospět i budoucnosti. Zdá se, že stále platí Cicerovo „Historia magistra vitae“, tedy „Historie je učitelkou života“.

Autor článku:
Ing. Marek Polášek, Ph.D.
Výzkumný a vývojový ústav dřevařský v Praze – člen ČKLOP

Článek byl publikován v Ročence ČKLOP 2019. Náhledy Ročenek ČKLOP zde.
 

Přihlašte se k odběru newsletteru
a získávejte do e-mailu nejnovější informace o technologiích a událostech

Přihlašte se k účtu pro plný přístup k obsahu portálu