Nacházíte se: Okna a dveřeŘešení oken a fasád - Škody způsobené vlhkostí a analýzy v praxi
Okna a dveře / Publikováno 2016-10-14
Článek je výtahem prezentace z konference Rosenheim Window & Facade 2016 a je otištěn se souhlasem společnosti ift Rosenheim GmbH.
Budou představeny tři běžné problémy související s vlhkostí v budovách, a to včetně jejich analýzy a návrhu řešení:
vlhkost a kondenzace ve funkčních spárách oken a dveří
vlhkost a tvorba plísní ve spojích s nosnou konstrukcí budovy a plnění požadavků DIN 1946
vlhkost na průhledných výplňových dílech – zdvojená okna a vzduchotěsnost
Funkční spáry moderních izolačních oken a dveří jsou vždy výrazně více vzducho- a parotěsné při aplikaci středového těsnění, než v případě použití pouze dorazového těsnění. V minulosti se škody způsobené vlhkostí v důsledku spojů „méně těsnících na vnitřní, než na vnější straně“ objevovaly především u oken a dveří s certifikací PHI či u jiných systémů s vysokými izolačními parametry. Zatímco u profilů vyrobených z plastu nebo z kovu se může jednat jen o drobnou nepříjemnost, u dřevěných konstrukcích může tento jev vést k významnému zkrácení jejich životnosti. Řešení existují, avšak do dnešního dne nejsou k dispozici dostatečné uznávané testy, které by umožnily využití těchto řešení při vývoji systémů s vysokými tepelně-izolačními vlastnostmi.
Nová okna a fasády jsou v souladu s DIN 4108 „vzduchotěsné“. Obvykle zahrnují bariéru zabraňující difuzi vlhkosti z vnitřku směrem ven. Projektanti však DIN 4108 a ustanovení týkající se minimální tepelné izolace v závislosti na skutečné funkční situaci budovy často nepoužívají. Při kontrolách budov je často zjištěno, že detaily spojů mezi těmito systémy oken a dalšími konstrukcemi (např. vnějšími tepelně-izolačními kompozitními systémy (ETICS) jsou nesprávně provedeny, což vede ke vzniku plísní v prostoru jejich napojení; také problematika koncepce větrání není často řešena správně. V mnoha případech nejsou v konkrétních příkladech uplatněny ani detaily „odpovídající DIN 4108, dodatku 2“, neboť v konstrukci kovových oken nebyly vzaty v úvahu například důležité aspekty izolačních prvků.
Ve středoevropském klimatu dochází u zdvojených oken bez aktivní aplikace suchého vzduchu v důsledku jejich konstrukce k tvorbě kondenzátu v pozici 1 (venkovní strana) a v pozici 2 (směrem do meziokenního prostoru). Zatímco kondenzát nebo námraza na pozici 1 se obvykle po východu slunce rychle odpaří nebo sublimuje, eliminace kondenzátu v pozici 2 do velké míry závisí na detailech instalace, na provozních parametrech budovy a na dodržení zásady „vnitřní strana těsnější než vnější“. Detaily konstrukce – kontrola v zabudovaném stavu.