Nacházíte se: NormyZkušenosti autora s aplikací normy ČSN 74 3305

Zkušenosti autora s aplikací normy ČSN 74 3305

Normy / Publikováno 2020-05-18

Norma ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí vyšla v novém znění v září 2017 s drobnou opravou v červenci 2018. Od vydání se na mě obrací uživatelé normy s žádostmi na vyjasnění požadavků, posouzení návrhu zábradlí, ale také s žádostmi o posudek realizovaného zábradlí a jeho soulad s požadavky normy.

Nejprve se jako autor musím omluvit všem uživatelům za chyby v číslování článků, kterých jsem se dopustil při finální úpravě obsahu a koncepce textu.

Dotazy, které dostávám od uživatelů normy, lze rozdělit podle jejich podstaty do třech oblastí. První jsou dotazy od projektantů na správnost jejich návrhu zábradlí, případně na vyjasnění některých článků normy při jejich aplikaci. Sem lze zahrnout i dotazy pracovníků stavebních úřadů na soulad projektové dokumentace s požadavky normy. Druhou oblastí jsou dotazy na správnost provedení již realizovaných zábradlí, a to buď od uživatelů, technických dozorů stavby, případně investorů. Třetí, specifickou oblastí dotazů, jsou dotazy směřující na skleněná zábradlí a skleněné výplně zábradlí.

Úvodem několik informací o platnosti normy.
Norma je citovaná ve Vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Je nutné konstatovat, že zábradlí je stavební konstrukce i když se může jednat o komerčně nabízenou stavebnici z jednotlivých komponentů, a tedy by mohlo být vnímáno jako výrobek. Uvedená vyhláška je platná na území České republiky, ovšem pro stavby na území hlavního města Prahy se uplatňuje Nařízení Rady hl.m. Prahy číslo 10/2016, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze – tzv. „Pražské stavební předpisy“ (dále jen PSP)

Politické tahanice kolem schvalování a platnosti PSP zastínily skutečnost, že se jedná o legislativní paskvil, jehož nekoncepčnost se táhne již několika předchozími zněními PSP.  Ona nekoncepčnost se projevuje tím, že i přes obsáhlý seznam odborníků napříč profesemi, kteří se podíleli na tvorbě PSP, jsou do jednotlivých ustanovení k požadavkům na stavby zkopírovány části technických norem, ovšem bez odkazů na tyto obecně platné technické normy. Důsledkem jsou jednak nejasné a nekompletní požadavky na popisované části staveb, a za druhé, rozdílné požadavky na některé části staveb platné na území ČR a na území hl.m. Prahy. Toto je v rozporu s obecně užívanou a zavedenou praxí, kdy se do legislativních norem pouze uvádí odkazy na plnotextové technické normy nebo jejich části, než aby se do legislativních norem kopírovaly části norem technických. Při změně parametrů technických standardů je poměrně jednoduché novelizovat technickou normu, kterou sestavují techničtí odborníci oproti novelizaci legislativní normy, která je obvykle zatížena někdy obtížnou politickou diskusí.

Konkrétně například v případě požadavků na zábradelní výplně u rodinných domů platí pro stavby na území Prahy poněkud jiné požadavky, než na stavby v celé České republice. Je to dáno tím, že novelizovaná norma upravila rozdělení typů pochůzných ploch. („Pochůzná plocha“ je normově zavedený termín a není vhodné takové termíny měnit při novelizaci normy, například na „pochozí plochu“.) Tvůrci normy při konzultacích s plénem odborníků a se zahraničními ekvivalenty české normy se shodli na tom, že všechny prostory budov, kde se mohou volně pohybovat děti mladší 12 let bez přímého dozoru dospělých, by měly být zahrnuty do stejné skupiny.

Norma do této kategorie zahrnuje samozřejmě provozy určené pro děti, dále prostory určené pro bydlení a pobyt (hotely, penzióny, ubytovny). Proti původní normě a současným PSP do této kategorie jsou započítány i rodinné domy nebo bytové domy, s méně než třemi bytovými jednotkami. Důvod byl logický – z hlediska možnosti pohybu dětí bez přímého dozoru dětí, není rozdílu mezi bytovým domem o několika bytových jednotkách, a rodinným domem. Do této kategorie se zahrnují samozřejmě i společné prostory bytových domů a ubytoven, tedy schodiště, terasy a podobně. 

Ovšem požadavky se nemusí vztahovat na celou budovu, jestliže část prostor budovy není běžně přístupná, nebo část budovy slouží jinému účelu, například komerčnímu využití, nebo jako kancelářské prostory.

Na toto téma jsem obdržel několik dotazů a schizofrenie vzniklá rozdílnými požadavky národní technické normy ČSN 74 3305 a PSP způsobuje mnohá nedorozumění.

Dalším rozporem mezi technickou normou a PSP je požadavek na výšku zábradlí před oknem s nízkým parapetem. Revize normy toto téma poměrně podrobně popsala a nadefinovala kritéria výšky a hloubky parapetu a tomu odpovídající požadovanou výšku zábradlí před oknem. Obecně a zjednodušeně lze napsat, že zábradlí před oknem s parapetem nižším než 850 mm musí mít výšku do této úrovně nad podlahou, bez ohledu na hloubku volného prostoru před oknem.  Oproti tomu v PSP je stanoven požadavek, že výška zábradlí před oknem s parapetem nižším než 850 mm musí být minimálně 1000 mm v souladu s tabulkou stanovující výšku běžného zábradlí. Je to poněkud nešťastná definice, protože při otevření okna s běžným parapetem může být jeho výška pouze 850 mm, ale při snížené výšce parapetu, například 750 mm, musí zábrana před oknem být do výšky 1000 mm při hloubce volného prostoru před oknem od 3 do 12 metrů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kritéria zábradlí určeného pro prostory s volným pohybem dětí platí tedy podle normy i pro zábradlí v bytových a rodinných domech. Na rozdíl od prostor s běžným pohybem osob jsou u takových zábradlí požadovány menší mezery nejen v zábradelní výplni, ale také mezi hranou pochozí plochy a spodní hranou výplně, a to nejen vertikálně, ale také horizontálně. Tato kritéria je nutné mít na zřeteli při návrhu provedení ukončení pochůzné plochy na hraně desky, kotvení sloupků zábradlí, a případně okapnice na hraně podlahy.

 

Při posuzování již provedených zábradlí se setkávám nejen s naprostou nekompetentností projektanta, kdy je schopen navrhnout „žebříkovou“ výplň zábradlí z vodorovných příček před otevíravým oknem s parapetem vysokým pouze 400 mm v bytovém domě. Ačkoliv by se dalo uvažovat o tom, že malé dítě v bytě je trvale pod dozorem, nebo že okno bude otevřeno pouze v případě přítomnosti odpovědné osoby, je tento předpoklad těžko vymahatelný. Riziko, že dítě využije instalované zábradlí pro „prozkoumání“ okolí je předpokládatelné.

 

 

 

Dalším případem byla „levná“ realizace ocelového zábradlí s bodově uchycenou skleněnou výplní. Dodavatelem zábradlí bylo sklenářství, které mělo jen malé povědomí o stavebním skle, a žádné zkušenosti se stavebními konstrukcemi. Nejen, že použili naprosto nedostačující tloušťku vrstveného skla s jednoduchou vrstvou PVB fólie, ale tyto tabule uchytili minimalistickými rohovými úpony z tenkého nerezového plechu, který bylo možné ohnout rukou. Je proto udivující, že takto provedené zábradlí zkolaudoval místně příslušný stavební úřad.

 

 

 

 

Z výše uvedených ukázkových případů je zřejmé, že ne všichni zainteresovaní účastníci provádění staveb si jsou vědomi účelu provádění zábradlí na hraně volného prostoru. Neuvědomují si, že primárním účelem zábradlí v budovách je ochrana proti pádu z výšky, tedy ochrana zdraví a života. A to nejen ochrana psychologická - „sem nevstupuj“, ale především ochrana fyzická – „nepřelezeš, nepřepadneš, nepropadneš“. 

Je špatné, když si projektant, dodavatel a schvalovatel neuvědomí, že není důležitá jen správná výška, ale také dostatečná odolnost na zatížení, jaké norma předepisuje. 
Rázová zkouška kyvadlem, uvedená v příloze B normy, je určena především pro ověření pevnosti zábradelní výplně z křehkých materiálů. Ale jakékoliv zábradlí, a především jeho nosné prvky, musí být staticky navrženy a výpočtově ověřeny na odolnost proti užitnému zatížení. V prostorech s běžným provozem je to lineární zatížení na horní hranu zábradlí 1000 N/m.

Revize normy byla rozšířena o část věnovanou skleněnému zábradlí, zábradlí se skleněnou výplní a také proskleným obvodovým stěnám, plnícím funkci zábradlí. Aplikace skla ve funkci zábradlí je v architektuře velmi oblíbená, a proto bylo potřebné zapracovat tuto problematiku v mezích možností, na základě praktických zkušeností mnoha odborníků, a s využitím informací ze zahraničních norem.

Základní principy při navrhování skla pro funkci zábradlí jsou následující:

  • Sklo musí být vrstvené bezpečnostní, ve třídě odolnosti 1B1, to znamená s PVB fólií o tloušťce minimálně 0,76 mm nebo s jiným typem fólie, a ve vícetabulových sklech musí být takto provedena alespoň jedna tabule;
  • Použití jednoduchého tepelně tvrzeného skla je přípustné pouze jako výplně v zábradlí na schodišti (mimo podesty), kdy energie pádu osoby nepůsobí do výplně zábradlí;
  • Odolnost skleněného zábradlí nebo výplně zábradlí musí být ověřena rázovou zkouškou, případně ověřena počítačovou simulací ve specializovaném programu; při rázové zkoušce může dojít k prasknutí skleněné tabule při zachování stability, ovšem při počítačová simulaci musí software ověřit nepřekročení meze pevnosti nebo dovoleného napětí;
  • Jakékoliv nestandardní uložení skleněných tabulí nebo jiné, než obdélníkové tvary tabulí, musí být ověřeny rázovou zkouškou a nelze aplikovat „zkušenosti“;
  • Komerčně nabízené komponenty pro prosklená zábradlí (sloupky, úchyty) jsou pouze použitelnými díly, a nelze automaticky předjímat, že zábradlí z nich sestavené bude odpovídat požadavkům normy – normovým zatížením statickým a rázovým. Vždy je nutné takovou konstrukci ověřit výpočty a zkouškami.

 

Stejně jako všechny stavební konstrukce, tak i zábradlí, by měli navrhovat technici, kteří jsou seznámeni s technickými normami, vlastnostmi materiálů a technologickými postupy. Následnou realizaci musí provádět řemeslníci, kteří jsou seznámeni s problematikou, technologickými postupy, a mají k dispozici náležitou dokumentaci. Zvláště v případě skleněných zábradelních konstrukcí je zkušenost a odbornost důležitá.

Dostávám časté dotazy na zasklení oken (neotevíravých) se sníženým parapetem, kdy je výška výplně menší než 500 mm. Při rázové zkoušce je stanoveno místo nárazu minimálně 250 mm od rámu (hrany výplně), a proto takovou výplň nelze rázem ověřit. Je logické, že taková prosklená výplň okenní konstrukce na sníženém parapetu není při případném pádu osoby namáhána plným rázem těla. Také je praxí ověřená pro takový rozměr dostatečná pevnost tabule vrstveného skla 33.2 (tedy dvě třímilimetrové tabule slepené PVB fólií o tloušťce 0,76 mm).

V takových případech se uplatňují technické zkušenosti a znalosti podpořené praxí. Takové zkušenosti a znalosti ovšem musí být i na straně případných technických dozorů a pracovníků stavebních úřadů.
Ne všechna provedení takových výplní je možné reálně zkoušet podle normové metodiky, a je nutné jejich správnou funkci posoudit podle dalších kritérií.

Na závěr se zmíním o závěrečné příloze C normy, která obsahuje tabulku DOPORUČENÝCH tlouštěk skel pro jednotlivé typy skleněných/prosklených zábradlí a škálu rozměrů. Příloha je „pouze“ informativní, což znamená, že tloušťky skel v tabulce uvedené není nutné dodržovat. Slouží pouze jako pomůcka pro drobné výrobce, soukromé stavebníky a podobně. Při použití skla uvedené tloušťky pro zábradlí daného typu a rozměrů bude zábradlí odpovídat normovým požadavkům, ovšem s „bezpečnostní“ rezervou, aby bylo jisté, že aplikace bude bezpečná bez dodatečného zkoušení. 

Dodavatel zábradlí na základě smlouvy nebo objednávky se při použití doporučených tlouštěk podle tabulky nezbavuje povinnosti doložit správnost provedení zábradlí zkouškou nebo výpočtem.

Tabulka uvádí tloušťky ověřené z praxe zkouškami nebo výpočty pro typická provedení. Proto není v tabulce zmíněna skupina E, tedy samonosná skleněná zábradlí upevněná v dolní hraně. Pro tento typ zábradlí existuje mnoho technických řešení, a u všech záleží na podrobném návrhu detailů uchycení skleněných tabulí. Proto je nereálné stanovit vhodnou tloušťku a případně tepelnou úpravu skleněných tabulí.

Zábradlí je stavební konstrukce, která nerozhoduje o stabilitě budovy, ale zajišťuje bezpečnost uživatelů budov, a proto je nutné této konstrukci věnovat náležitou pozornost a navrhovat a realizovat ji s respektem, znalostí problematiky, a především znalostí normových požadavků. Protože zábradlí primárně zajišťuje bezpečnost osob, je nutné vždy bezpodmínečně design nebo cenu podřídit funkci a nikoliv naopak.


Autor: Ing. Roman Šnajdr
SIPRAL a.s., člen TK ČKLOP


Tento článek je součástí obsahu Ročenky ČKLOP 2019. Náhledy Ročenek zde.

Přihlašte se k odběru newsletteru
a získávejte do e-mailu nejnovější informace o technologiích a událostech