Směrnice o metodách a možnostech posuzování vad otvorových výplní z plastových profilů

ČKLOP připravuje vydání směrnice, která by se měla týkat problematiky reklamací dodávek oken a dveří, zejména v oblasti neoprávněných nároků a nesprávných metod hodnocení kvality oken. Zároveň si dala za cíl předložit čtenářům několik základních jednoduchých praktik, jak zjistit závady u zabudovaných oken.

Dokumenty a normy určující kvalitu oken a dveří (obecně - otvorových výplní,  dále jen OV), jsou sice v praxi zavedeny jíž více než 10 let, stále však v oblasti jejich posuzování přetrvávají irelevantní interpretace a nepodložená hodnocení při některých reklamacích. Tato skutečnost často vede k nesprávnému vyhodnocení funkčnosti výrobku:

• na straně dodavatelů oken a dveří dochází ke špatnému seřízení výrobku a mylné argumentaci při jejich předávání a následném seřizování v rámci údajných reklamací;
• na straně objednatele dochází i k nesprávné a nepodložené argumentaci při údajných reklamacích, a to i na úrovni soudních sporů.

Je naprosto nežádoucí, aby při hodnocení kvality OV byly do praxe zaváděny metody, které nemají oporu v platných normách, a stejně tak není možné, aby dodavatelé těchto výrobků prokazovali spolehlivost svých produktů jinak, než stanovují příslušné normy.

Taková praxe pak vede spíše k znemožnění nalezení příčin vad a jejich odstranění, než k vyřešení problémů.
Směrnice si klade za cíl vysvětlení a objasnění základních pojmů používaných při hodnocení oken v souladu s právně závaznou normou ČSN EN 14 351-1+A2, jak pro laickou, tak i odbornou veřejnost, a vysvětlení postupu srovnání a kontroly provedení výrobku podle této normy.

Směrnice tedy hodnotí zejména ty vady OV, které vyplývají ze snížení funkčnosti nebo změny vlastností OV, deklarovaných právě podle ČSN EN 14 351-1+A2, a u každého výrobku jsou doloženy CE-štítkem, resp. Prohlášením o vlastnostech/shodě.

V žádném případě nepopisuje všechny možné chyby nebo závady montáží a vady OV, které se mohou na stavbách vyskytnout, přičemž dále popisované vady jsou jen podmnožinou celého komplexu možných vad.

Z celého souboru deklarovaných vlastností je nutné akceptovat ty vlastnosti, které norma ČSN EN 14 351-1+A2 definuje jako povinné (mandatorní) pro jejich uvedení na štítcích CE nebo Prohlášení o vlastnostech/shodě, jako jsou:

• Pro zkoušení vlastností OV slouží postupy uvedené v:
  ČSN EN 1026    Zkouška průvzdušnosti
  ČSN EN 1027    Zkouška vodotěsnosti
  ČSN EN 12211    Zkouška odolnosti proti zatížení větrem
   
• Pro vyhodnocení zkoušek vlastností OV slouží postupy uvedené v:
  ČSN EN 12207    Zkouška průvzdušnosti
  ČSN EN 12208    Zkouška vodotěsnosti
  ČSN EN 12210    Zkouška odolnosti proti zatížení větrem
   
• K těmto třem vlastnostem patří stanovení součinitele prostupu tepla (Uw) podle:
  ČSN EN 12412-2         metodou tzv. „teplé skříně“ (hot box), nebo
  ČSN EN ISO 10077-1  výpočtem

Pouze tyto čtyři základní vlastnosti OV musí být garantovány dodavatelem ze zákona, a dodavatel je povinen je uvádět vždy při dodávce OV!

Při uvádění výrobku na trh je každý výrobce, dodavatel, povinen označit výrobek značkou CE, kterou deklaruje, že výrobek má vlastnosti vyplývající z protokolu ze zkoušky ITT, a byl vyráběn v procesu FPC.

Vlastnosti se prokazují tzv. Prohlášením o vlastnostech/shodě, kterým se přenášejí výsledky a třídy zkoušek reprezentativního vzorku podrobeného zkoušce ITT na výrobky konkrétního výrobce. Podmínkou takového přenosu je dodržení materiálového složení profilů a předepsané technologie výroby od dodavatele systému, a je podmíněno jeho souhlasem.
Norma nepřipouští jiný způsob hodnocení mandatorních vlastností než ten, který je v normě popsán, a který musí probíhat předepsanými postupy ve zkušebně pod dohledem notifikované osoby. Jiné metody nejsou z hlediska normy a nařízení vlády relevantní.

Za těchto okolností jedinou metodou, kterou je možné posoudit míru kvality provedení okna je:

• posouzení výrobku z hlediska materiálových a geometrických vlastností ve smyslu jeho shody s předepsanou technologií a vzorkem, který byl podroben zkoušce ITT. Na základě tohoto porovnání je pak možné s vysokou mírou pravděpodobnosti posoudit, zda výrobek může, či nemůže splňovat deklarované vlastnosti;
• druhým důležitým kritériem předpokladu míry dosažení deklarovaných vlastností okna po zabudování je splnění FPC, především požadované výstupní kontroly a způsob následné manipulace, tedy během dopravy a zabudování.

Kontrola vlastností se provádí zásadně v uzavřeném (funkčním) stavu, při poloze kliky uzavřeno. Dveře musí být při měření zamknuty, pokud není deklarováno jinak.
O kvalitě a funkčnosti těsnicí soustavy rozhodují především geometrické parametry jejího vytvoření a uspořádání. Vždy by měly být předmětem geometrické kontroly parametrů okna:

• Rozměry křídla vůči otvoru v rámu.
  Pro správnou funkčnost a těsnost musí být vnější rozměr rámu křídla o definovaný rozměr větší než vnitřní rozměr otvoru v rámu. Jde o parametr tzv. přesah. 
• Výška překrytí.
  Překrytím se rozumí výška plochy křídla na vnitřní straně nad plochou rámu. Hodnota překrytí je definována dodavatelem systému, a jedině pokud je dodržena, může být zajištěna těsnost okna, neboť je dimenzována s ohledem na tvar použitého těsnění a jeho pružnost, a je zajišťována zvoleným kováním. 
• Svěšení a prohnutí křídla
  Je rovněž chybou, která ovlivňuje přesah křídla, tentokrát ale asymetricky. Svěšení křídla vzniká působení tíhy okenního křídla. 
• Prohnutí svislých stran okna v důsledku manipulace
  Je rovněž závadou, která ovlivňuje parametr přesahu, tentokrát působením síly při otevírání křídla. 
• Pozice křídla vůči otvoru okna
  Nejen správná velikost křídla, ale i jeho pozice vůči okennímu otvoru ovlivňuje hodnotu přesahu. 

Poznámka k obrázku viz výše: Správná hodnota přesahu je nutná k tomu, aby se vytvořila na těsnění nezbytná těsnicí plocha a překrytí - vyvolané kováním - zabezpečuje dostatečný tlak v těsnicí rovině. Tyto dva parametry určují těsnost křídla vůči rámu (sloupku) a limitují tak průvzdušnost, vodotěsnost i vzduchovou neprůzvučnost.

Při ověřování správné funkčnosti a zjišťování závad oken kromě geometrických vlastností je třeba ověřit i některé další parametry:

• Seřízení kování a rozmístění uzavíracích bodů.
• Posouzení a zhodnocení klimatických podmínek v interiéru.

Bohužel, v praxi se při posuzování oken a dveří lze stále více setkat s metodami, které nemají dostatečnou vypovídací a průkaznou hodnotu. Jsou to metody vycházející ze subjektivního pozorování nebo z fyzikálních měření, avšak mimo oporu normy ČSN EN 14351-1+A2 nebo jiného objektivního normového nebo legislativního vyhodnocení:

• měření rychlosti proudění vzduchu anemometrem
  Naměřené hodnoty nejsou schopny rozlišení netěsnosti oken od dalších součástí obálky.
• kontrola těsnosti pomocí plamene svíčky
  Nejstarší a často používaná metoda při reklamaci těsnosti oken. Jedná se spíše o subjektivně ovlivněné pozorování, které nemá žádnou vypovídací hodnotu. 

Poznámka: Obě zmíněné metody však mohou indikovat místo větší netěsnosti, kde je potřeba provést kontrolu geometrie, či kování, nebo těsnění. Nelze však konstatovat na základě takového měření, že není splněna deklarace průvzdušnosti.

• papírová zkouška, tedy odhad síly nutné na protažení papíru
  Nemá prakticky žádnou vypovídací schopnost, protože ji ovlivňuje více parametrů.

Stanovení vodotěsnosti se provádí rovněž ve zkušebně pod dohledem notifikované osoby, kdy se na okno působí vnějším tlakem vzduchu a současně se zkrápí vodou v předepsaném objemu a tlaku a sleduje se, při jakém tlaku vzduchu dojde k průniku vody na vnitřní stranu OV (do interiéru).

Rovněž ani tato zkušební metoda nemá pro OV v zabudovaném stavu alternativu. Zkoušky poléváním vodou nebo postřikováním vodou z hadice nemají vypovídací schopnost a jsou nepřípustné jako argument posouzení, neboť tlak vzduchu ani vody neodpovídá zkušební normě.

Při podezření na nedostatečnou odolnost proti zatížení větrem je možné provést jen kontrolu konstrukce okna, a to:

• nedestruktivně – kontrola kování, počtu a vůle uzavíracích bodů a jejich upevnění;
• destruktivně – kontrola použití předepsané ocelové výztuže pro tento typ výrobku.

Součinitel prostupu tepla OV se stanovuje buď výpočtem podle EN ISO 10077-1, nebo měřením metodou tepelné skříně podle EN ISO 12567-1. Nelze tedy aplikovat termografické měření (ČSN EN 13187), a to ani v oblasti povrchových teplot.

Průhyb křídla nebo rámu okna – jedná se o jiný typ prohnutí než od tlaku větru způsobený tepelnou dilatací materiálu. Fyzikálně nelze délkovou dilataci/kontrakci působením změny teploty u materiálů vyloučit. Prohnutí profilů křídel v otevřeném stavu není funkční závada.

Rosení oken – často bývá mylně přičítáno nízkému koeficientu prostupu tepla OV, nebo vysoké průvzdušnosti, avšak samo o sobě není průkazem špatné kvality zabudování, nebo konstrukce OV. Více k této problematice je uvedeno v příloze A normy ČSN 74 6077:2017.

Tepelné mosty – jsou jistě závadou na montáži okna a jsou odhalitelné pomocí termografie. Podstatné však je, jaký mohou mít vliv na celkový součinitel prostupu tepla oknem. 

Při posuzování kvality a vad montáže se provede hodnocení faktického stavu v porovnání s příslušnými předpisy, zejména ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování. Zmíněná norma je základním dokumentem pro provádění a hodnocení montáže oken, a spolu s dalšími předpisy a pokyny výrobců systému profilů, výrobců OV nebo dodavatelů při montáži použitých materiálů, jsou tyto podklady pro dodavatele a montážní firmy závazné z pohledu pozdějších řešení reklamací. 

Zednické zapravení je odborná stavební činnost a její provedení by nemělo být prováděno dodavatelem oken, pokud nemá příslušného specialistu.

► Závěrem:

1. směrnice definuje, že vady oken nemohou být vykazovány jako nesplnění deklarovaných vlastností, neboť vlastnosti byly stanoveny ve zkušebně pod dohledem notifikované osoby. Zatím neexistuje metoda, která by umožňovala stanovení vlastností v zabudovaném stavu.
2. pouze výrobek, který odpovídá předepsané technologii výrobce oken a rozměrově se blíží zkoušenému vzorku, může vykazovat deklarované vlastnosti. V opačném případě při nedodržení geometrických a materiálových parametrů je nanejvýš pravděpodobné, že zkoumaný výrobek je vadný, a nesplňuje očekávané deklarované vlastnosti.

Autor: Ing. Čestmír Jandl a kolektiv
místopředseda představenstva ČKLOP, člen TK ČKLOP

Tento článek je součástí obsahu Ročenky ČKLOP 2019. Náhledy Ročenek zde.