Rozhovor s Janem Bedřichem na téma "Koloběh zateplování a drahého větrání"

• Co je hlavní příčinou vzniku kondenzátu na vnitřní straně oken?
  Příčin rosení oken je mnoho. Může být způsobeno nevhodnou konstrukcí oken nebo zabudováním, dále chováním uživatelů vnitřních prostor, ale i složitostí probíhajících tepelných dějů. Ty mají spíše dynamický charakter a jsou v daném okamžiku výslednicí mnoha faktorů, jež se stále v čase mění. Proto stanovit správnou příčinu nežádoucího rosení oken je nelehký úkol.
  Při zkoumání příčin rosení oken musíme rozdělit možné důvody na dvě samostatné oblasti. První skupinu příčin tvoří nevhodné okolní podmínky v blízkosti okna na vnitřní straně skla způsobené uživatelem. Druhou skupinou příčin jsou chyby v samotné konstrukci okna nebo v jeho zabudování.
  Z naší zkušenosti a ze zkušenosti dalších odborníků a soudních znalců je v naprosté většině případů hlavní příčinou špatné vnitřní prostředí, ve kterém se okno nachází. Toto vnitřní prostředí je možné popsat fyzikálními veličinami, jako jsou vysoká relativní vlhkost, nízká vnitřní teplota, nulové proudění vzduchu kolem okna zapříčiněné zejména staženými a uzavřenými vnitřními žaluziemi, roletami a těžkými závěsy, apod. Tedy vlivy, které ovlivňuje každý uživatel. Chyba vnitřního prostředí vzniká setrváním uživatelů ve způsobu chování před instalací nových oken. Zde je zásadní chyba, protože po výměně se chování obyvatel musí co do zvyklostí větrání zásadně změnit. Málokdy je totiž součástí výměny oken s nulovou infiltrací vytvořen i nový větrací koncept objektu. Paradoxně je po výměně starých oken za nová, požadavek na větrání mnohem vyšší a jeho nedodržení způsobuje rosení oken i s jeho nežádoucími průvodními jevy – vznikem plísní. Uživatel domu pak celou věc uzavře konstatováním, že nové okno je vadné, protože se rosí. Při instalaci oken v novostavbě se často nadměrná zabudovaná zbytková vlhkost uzavře v místnostech, takže je třeba intenzivně větrat a topit, aby se zajistilo její vyschnutí.
   
• Asi však není možné veškerou vinu hodit na uživatele, že dostatečně nevětrají.
  To nemám v úmyslu. Další příčinou vzniku kondenzátu jsou vady při zabudování oken, například špatně provedená a nedostatečně zaizolovaná připojovací spára. Kondenzát pak vzniká na vnitřním povrchu i uvnitř spáry, takže se degraduje její tepelná izolace, funkčnost a především vzniká plíseň na nasákavých površích. Řešením je pak pouze reinstalace oken.
  Někdy se setkáváme se špatně provedeným návrhem, kdy je výplň otvoru zabudována do stěny s nedostatečnou tepelnou izolací vnějšího ostění, okno je osazeno do vnějšího líce stěnové konstrukce s hlubokými parapety a ostěním, kde ve spodní části okna nedochází k proudění vzduchu. Ale i při správném zabudování kvalitního okna do dostatečně zateplené stěny může docházet ke kondenzaci vodní páry z důvodu nedostatečného zajištění proudění vzduchu podél vnitřního povrchu okna. Například příliš hlubokým ostěním, širokým parapetem zakrývajícím zdroj tepla pod oknem nebo úplná absence topidla pod oknem. V takových případech dochází mnohdy ke kondenzaci i na kvalitních výrobcích. Zde je na vině porušení obecných stavebních zásad.
  Kondenzaci může způsobit rovněž sklo s nedostatečnými tepelně izolačními vlastnostmi a nevhodným distančním rámečkem. V jiných případech dochází k ochlazování profilů rámu a křídla okna
  masivní infiltrací funkční spárou. Netěsnost může být způsobena špatnou montáží okna, kdy se zkříží rám, nebo nedostatečným seřízením kování.
   
• Z tohoto, co říkáte, vyplývá, že složitost problematiky oken a jejich zabudování je věcí komplikovanou a proto vyžaduje odborný návrh a správnou instalaci.
  Přesně tak. Tím se dají ušetřit značné finanční prostředky při výstavbě, ale především pak provozem budovy.
   
• V posledních letech se zabýváte otázkou, jaké tepelně technické požadavky na výplně otvorů mohou být stanoveny na úrovni české legislativy, přičemž určujícím dokumentem pro uvádění stavebních výrobků na trh je Nařízení Evropského parlamentu a Rady z roku 2011…
  Ano, pojem stavebního výrobku je tu definován poměrně přesně – vztahuje se na výrobky pro trvalé zabudování do staveb. Mohou to být materiály, stavební konstrukce, dílce prefabrikovaných
  systémů nebo některá zařízení. Pokud jsou tyto výrobky ze stavby odstraněny, snižují její funkční schopnosti. Proto by bylo v rozporu s touto směrnicí, kdyby národní orgán podrobil výrobek s označením CE nějakému dodatečnému požadavku.
   
• Kdo v takovém případě nese plnou odpovědnost za stavbu?
  Ze stavebního zákona vyplývá, že přípravu, provádění stavby a potřebnou dokumentaci zajišťuje stavebník, tedy majitel objektu. Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby, zhotovitel je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu a v souladu s projektem. Za výběr výrobku a návrh osazení je tedy odpovědný stavebník nebo projektant. Někdy přebírá odpovědnost projektanta dodavatel stavebního výrobku, který může vypracovat návrh jeho osazení. Tato povinnost by však měla být stanovena smluvně.
   
• Lze porovnat požadavky na výplně otvorů u nás a v zahraničí?
  Srovnání požadavků na výplně otvorů v zahraničí by zabralo mnoho stran. Vyjděme ale z toho, že se lze domnívat, že třeba v Německu nebo Rakousku nedbají na zdraví a blaho občanů. Spíše
  předpokládám, že postupují v souladu se stavem a dostupností současné techniky, výpočetních metod a odbornými znalostmi uživatelů norem. Naše komora nechala zpracovat na UCEEB při ČVUT rešerši normových a legislativních požadavků na výplně otvorů a LOP. Byly zahrnuty ekonomicky významné země v podobném klimatickém prostředí: Německo, Rakousko, Slovensko, Polsko, Velká Británie, Francie a Dánsko. Ze závěru rešerše jednoznačně vyplývá, že z porovnání přístupu jednotlivých států k omezení kondenzace na oknech se cestou přímého zákazu vydalo
  pouze Slovensko. Ostatní státy kondenzaci za různých podmínek připouštějí nebo nevylučují s podmínkou, že nebude ohrožena funkce konstrukce nebo že nedojde ke vzniku plísní. Omezování
  energetických ztrát se v těchto zemích řeší jinak a efektivněji než zavedením nevymahatelných požadavků do závazné normy. Otázkou v takovém případě je, zda nalezení „viníka – dodavatele oken“ opravdu odstraní příčiny rosení?
   
• Co dál může ovlivnit budoucnost otvorových výplní?
  Celá problematika energetických úspor a větrání je provázaná – s rozvojem technologií pro snižování energetické náročnosti stavebních konstrukcí roste potřeba na zajištění dostatečného přívodu vzduchu pro obyvatele objektu i pro zařízení TZB jako jsou plynové spotřebiče a zařízení s otevřeným ohněm. To vše se ještě komplikuje instalacemi digestoří a větráčků, které mohou tlakové poměry vnitřních prostor negativně ovlivnit.
  S kvalitou otvorových výplní klesá prakticky až na nulu průvzdušnost oken. Je tedy nezbytné o to více dimenzovat větrání. Mikroventilaci nelze považovat za větrání pro zajištění hygienické výměny vzduchu. Okno v mikroventilační poloze kování nemá definovanou průvzdušnost, a proto s ní nelze uvažovat při návrhu větrání. Mikroventilace je účinná pouze při nuceném větrání vnitřního prostoru, jinak hrozí, že vnitřní vlhký vzduch o vyšším tlaku zkondenzuje ve funkční spáře, případně kondenzát namrzne na vnějším povrchu profilů.
  Dochází tak k paradoxu, že za drahé peníze si utěsňujeme okna, abychom za další drahé peníze do domu přivedli čerstvý vzduch. Klimatizaci pohání stroj, který ke svému pohonu spotřebovává
  energii. A zde již přichází lidský rozum s otázkou, zda je tato cesta ekonomická, ekologická a efektivní… Rozhodně její řešení není snadné a měla by být výhradně věcí odborných specialistů.

Autor článku: Jiří Kučera, časopis Stavitel 05, květen 2015